Po spirále

top

Po dlouhé cestě jsem konečně tady.
Potkala jsem vás za ty roky stovky, den za dnem jsem trpělivě naslouchala vašim příběhům, plakala při nich spolu s vámi zoufalstvím nad tím, že čas nejde vrátit, plakala jsem spolu s vámi ale i radostí při porodech vašich dětí, smála se nad jejich prvním úsměvem a kroky, léčila jsem vaše rány a snažila se pomoci vším, co umím a co bylo třeba..
Ale vždycky to byla jen rychlá pomoc v konkrétní situaci, chvilička, záblesk.
Až nyní, v tichu a skutečné samotě, vás konečně mohu víc než obejmout.
Mohu už mluvit o sobě, o svém domově v sobě, o své zahradě ticha, o svých radostech.
A protože já jsem dokonale šťastná, od nádechu k nádechu, protože žiju krásný život plný radosti se svým mužem a dětmi, protože jsme zdraví a spokojení, protože cítím ve svém srdci i těle dokonalý klid, protože umím rozmlouvat se smrtí v sobě a protože už vím, že štěstí ženské duše tkví v péči o druhé, chtěla bych s vámi toto vše sdílet. Podělit se. A pak vás třeba přivítat tady u mě, sedět tiše, propojit se, splynout. To by bylo krásné!

Co vám mohu nabídnout?

Můžu vám ukázat cestu zpátky k sobě samé, na čistý začátek.
Můžu vás naučit tančit po nádherné spirále našeho ženství.
Můžu vás naučit skutečně léčit sebe i vaše blízké.
Můžu… ale copak já vím, co všechno můžu?
Nechte mne zatím čarovat slovy. Poslouchejte..
A hlavně pomalu, pomalu, pomalu.. protože nikdy nevíme, kolik nádechů nám zbývá :)

Zaklínám tedy s důvěrou v sebe do slov, co je za doteky, pohledy, slzami, úsměvem, časem.

A stále ruku v ruce, vás objímám.. A těším se.