Tato úvaha o odměnách za péči duly zraje v mé mysli už snad celých dvacet let. Chci věřit, že jsem pro její uzavření a zveřejnění našla ten nejvhodnější čas.
Nejzajímavější pro mě na tom všem vlastně vždycky byla otázka, proč je pro mě tak těžké si za svou práci vzít adekvátní peníze. Proč si myslím, že mám menší „právo“ si říci o peníze za svou práci, než má třeba instalatér, malíř nebo masér. Dnes už to (nevím jestli bohužel nebo bohudík) trošku tuším, ale psychologicky zajímavé mi to přijde stále 🙂
Extra zajímavé mi také přijde, že cena může mít i výchovný charakter pro ty, kteří se musí rozhodnout své peníze za službu utratit. Takže peníze vlastně někdy překvapivě mají moc nás kultivovat. Snad se mi to povede vysvětlit srozumitelně.
Považuji přípravu na rodičovství za jeden z nejdůležitějších úkolů dospívání a dospělosti. Jasně, instalatér by se jen usmál, protože k čemu ti je být připraven na děti, když ti teče wecko? Ale vy mi rozumíte. Tedy, ano myslím, že je to jedna z nejdůležitějších profesí kvůli tomu celospolečenskému dopadu. Spokojení rodiče, spokojené dítě, spokojená společnost. Klid, mír, láska a takové věci. A pak si řeknu o deset tisíc za stovky hodin podpory a vnímám to zaskočení na druhé straně telefonu. A taky vnímám to, jak bych se hned začala nejraději obhajovat a vysvětlovat. Proč, jak jsem už napsala, tuším jen mlhavě, ale o to bolestivěji. Možná je potíž v tom, že instalatér je vlastně nepostradatelný, kdežto duly tady ještě před dvaceti lety skoro nikdo neznal. Ale s masérkou taky asi nikoho nenapadne diskutovat o ceně. Všichni chápou, že má úplně stejné výdaje jako každý jiný živnostník. Platí daně a prostě někde bydlí, něco jí a všechno další. A taky funguje ruka trhu, takže když s masérkou, instalatérem byli spokojení mí známí, dá se čekat, že budu i já. I když to zrovna u přípravy na rodičovství asi nejde tak snadno, myslím, že ženy, které jsem připravovala a doprovázela já, by asi dokázaly říci, zda a jak jsem byla přínosná.
Ale zase, ač nerada, musím napsat, že velmi dobře chápu, že výdaj za dulu může být pro mnoho lidí, a navíc v době krize, vnímán jako stejně zbytný, rozšafný jako právě za masáž. Nechat o sebe pečovat, cítit se opečovaná, uvolnit se, nechat se.. v tom jsme my Češky prostě bohužel zatím spíše začátečnice 🙁
Úplně totéž je to s těhotenstvím, porodem a šestinedělím. Nebudu to vypisovat dopodrobna, páč bych to psala dalších dvacet let a umřela u toho nejspíš smutkem nad tím, kam jsme se my vyspělé civilizace dostaly a jak nás tu deprivanti nikdy nepřijatí rodiči tragicky válcují.
Tématicky to ale jen stručně shrnu takhle: Těhotenství je pruda, je normální, že to bolí, že to prostě přetrpíš, ten porod taky přežiješ, jako všechny ostatní před tebou, císaře taky, to je fuk, hlavně, že máš živý dítě, kojit netřeba, takys bez toho vyrostla, dítě šup do kočáru, dětského pokoje, jesle, školka, škola a je to, hlavně ať nedržkuje, umí zdravit, najde si práci. To je život, tak kolem toho moc nevymejšlej, když to funguje. (No, za mě to spíš tragicky nefunguje a je třeba dost prudká změna a samo se to asi jaksi nepředělá..)
A tím se vracím obloukem k tomu výchovnému vlivu. Je těžké jít vlastní cestou, je těžké zpochybnit autority, je těžké vidět správně priority. Cena může někdy a zvláště u služeb udávat důležitost, může mi pomoci vidět priority.
– Drahý nový kočárek nebo dula? – Dula, protože kočárek je veliká zbytnost. Nový drahý kočárek je veliká zbytnost a ekologická katastrofa současně.
– Drahá nová postýlka s nebesy? – Dula, protože postýlka s nebesy je veliká zbytnost. Nová drahá postýlka s nebesy je veliká zbytnost a ekologická katastrofa současně.
– Drahá miminkovská kosmetika nebo dula – totéž
– Elektronická nová chůvička nebo dula – totéž
– Drahé super profi focení nebo dula – no coment
– Zavinovačky, dudlíčky, lahvičky, chrastítka, hrazdičky, kolotoče, ohřívače, sterilizátory, jednorázové pleny a další tuny plastových udělátek.. těch blbostí, co máte pocit, že musíte mít, ale vůbec mít nemusíte a naopak často slouží jen a jen k separaci dítěte od matky, jsou miliony.. nebo dula? – Dula, protože proto.
Jenže, všechny tyhle věci žádné dítě na světě ani náhodou a vůbec nepotřebuje a nikdy za poslední statisíce let vývoje lidského druhu nepotřebovalo. Ale za to mámu a lidské teplo a lásku bude potřebovat vždycky. Být vědomě a s láskou počato, nebo alespoň přijato, odnošeno ideálně šťastnou, zdravou a spokojenou matkou, porozeno důstojně, s respektem k přáním rodičů, protože co je dobré pro matku, je dobré pro její dítě, protože jsou neoddělitelná jednotka. (Mimochodem, odsud pramení to základní nepochopení většinové (většinou studované mužské většiny) společnosti požadavku, že žena chce zažít krásný porod. )
Užívat si rodičovství, stát se vědomým rodičem od první chvíle existence nového života, nebo lépe ještě před ní, připravit se na to zodpovědně, informovaně, stejně tak zodpovědně a laskavě a jemně a s láskou být u toho opečovávaná, protože sakryš kdy jindy ještě!?!, přivést dítě na svět a pečovat o něj, kojit ho a hřát, a být u toho s láskou opečovávaná a podporovaná, protože sakryš kdy jindy ještě!?!, převzít (nebo aspoň spolupřevzít) zodpovědnost za jeho fyzické i psychické a emoční zdraví, výchovu, život .. to bohužel dnes není samozřejmé, doma to většinou nenajdeme a musíme se to někdo více někdo méně složitě učit. A od koho asi?
Ano, jsme zpátky u role duly a jejího ocenění (se).
Tak si tak na závěr sepíšu, co já vlastně za ty peníze pro ty ženy dělám..
A to zrovna já dula Jana, všechny ostatní duly to samozřejmě mohou cítit mít a dělat úplně jinak.
Začnu zlehka 🙂
- Prostě jsem tu pro ně, vlastně pořád, někdy i celých deset měsíců a déle.
- Odpovídám někdy i deset měsíců na dotazy nejrůznějšího typu.
- Vyhledávám a předávám vhodné odkazy.
- Posílám emaily s doporučeními, vysvětleními.
- Tvořím a posílám svá audia o všem, co považuji za podstatné.
- Předávám zkušenosti trojnásobné spokojené matky, třikrát přirozeně a kontaktně s respektem rodící ženy a duly doprovázející dvacet let.
- Stále se vzdělávám, procházím kurzy, učím se novým věcem,
které vývoj přináší (sto tisíííííc ..) - Všechny aktivity rodiny, výlety, oslavy, dovolené, vše se točí kolem termínů porodů a pohotovostí v kalendáři, celá rodina se přizpůsobuje mně, která považuje péči o druhé za důležitou pro svůj život a budoucnost světa.
- Pokud si s některým odborným dotazem žen nejsem jistá, konzultuji je s dalšími odborníky a za některé konzultace, informace, ebooky, platím.
- Někdy jsem i několik týdnů před porodem s matkou v intenzivním kontaktu, abychom vše co nejzodpovědněji směřovaly k bezpečnému a zdravému, normálnímu porodu. Konzultuji ve dne i v noci.
- Držím několik týdnů 24hodinovou pohotovost, kdy musím být schopná do dvou hodin vyjet k porodu, žádné velké výlety, žádné vínko na oslavu, spaní s telefonem za dveřmi, noční kontroly zpráv, organizace dne, nevyužitelnost auta pro další členy rodiny, natankováno, omezení všech aktivit, hlídání a asi spousta dalšího, co ani z hlavy nevím, co se podřizuje ženě a jejímu porodu. (Pohotovost se mimochodem kdekoli jinde platí minimální sazbou 10 procent platu za hodinu, 3 týdny to je 504!!!!!!! hodin pohotovosti.) Proto opravdu pečuji o maximálně jednu ženu měsíčně.
- Vyrážím a jsem u porodu, který někdy trvá jen pár hodin, někdy ale i klidně pár nocí a dnů.
- Po porodu konzultuji několik týdnů většinou úplně vše, co si ženy matky umí a muži neotcové neumí představit.
- Přijíždím na poporodní návštěvu, někdy více návštěv, kde (samozřejmě ráda, nové matky jsou bohyně) trávím hodiny.
- Jezdím, jezdím, jezdím zdarma, vždyť stejně bych tam jela 🙂
- Ženám půjčuji knihy, šátky, pomůcky, dávám bylinky.
- Je-li to třeba, propojím ženy se svými úžasnými přítelkyněmi, odbornicemi – gynekoložkou, porodní asistentkou, dulami, poporodní dulou, laktačními poradkyněmi, fyzioterapeutkami, psycholožkou.
- Upřímně a z celého srdce na ně všechny každý den svého života myslím, jsme sestry.
Kdo vše to, co mu několik měsíců předávám, považuje za přínosné, celoživotně důležité, ten mi rád zaplatí a dokonce si díky tomu srovná své (či spíše podsunuté a naučené) priority.
Musím tu v této souvislosti také napsat, že úplně chápu, že mnoho žen mou podporu jako přínosnou a prioritní vnímá, ale peníze prostě nemá. Třeba když si platí ještě péči komunitní asistentky nebo dvou, tak to už prostě je pecka. Některé ženy jsou úplně samy, otec dítěte je opustil, rodiče nemají. Tam bych ani nepípla, ani píp. Protože i já byla samoživitelka, protože pomáhat se musí, protože je to normální, protože prostě proto. Zažila jsem několikrát, vyřešila vždy.
Mám takový krásný sci-fi sen, že jednou dostane každá česká těhotná od všech příbuzných na začátku těhotenství obálku s penězi a nápisem NA PÉČI O TEBE, KRÁSNÝ POROD A KLIDNÉ ŠESTINEDĚLÍ a konečně bude jasné, jak velkou důležitost je třeba tomuto období věnovat, aby nám všem bylo postupně líp, nebyly války a vůbec zlo.
Taky musím napsat, že jsem doprovázela páry, které mi zaplatily mnohem víc, protože si toho všeho, co dostaly, cenily prostě na víc, než to dokážu já. To dojme a potěší. Ještě jednou děkuji. Právě tyto páry pak dotovaly péči jiné mamince bez peněz.
Dnes už asi víc neřeknu.. Být dulou je vedle lásky a mateřství ta nejúžasnější věc, jaká mě v životě potkala. Jsou spousty spousty zaměstnání, která obdivuji, protože je mohou dělat jen lidé s obrovským srdcem. Já znám jen učení a dulení. Dulení je krásné, ale co se týče psychické náročnosti, myslím, že se s instalatérštinou srovnávat nedá.
A propós, teď jsem si vygooglila, že hodina instalatérské práce stojí 350-700 Kč na hodinu. No, tak asi tak. Fakt už mlčím.
Omlouvám se všem instalatérům, že jsem použila právě je jako příklad. Není to nic osobního, žádného instalatéra (bohužel) osobně neznám. Tak se omlouvám všem instalatérům, vím, že člověk by neměl o druhém říkat nic, dokud nechodí nějakou dobu v jeho botách. Obávám se však, že instalatérem se mi v tomto životě už být nepovede. Chci být už asi jen dulou. Miluju to. Ale chci při tom myslet víc na ty ženy, o které pečuji, než na sebe, jak se cítím vysílená a nezazdrojovaná a moje rodina je navíc někde beze mě. To se mi naštěstí nestává, ale vím, že by mohlo. A to prostě nechcete 🙂