Reference

Doprovod Jany k porodu je pro ženu požehnání. V její laskavosti v doteku i ve slově. V soucitu a pochopení, které může dát pouze žena ženě. Ve víře v ženu a její přirozenou schopnost přivést své dítě na svět. V úctě k příběhu každé ženy.

Pro partnera je Jana velkou podporou nést tíhu, kdy už je toho prostě moc. V Janě má muž skvělého parťáka v umění se rychle rozhodovat, třídit rychle důležité informace v situacích, které nebyly v plánu.

A porod prostě do detailu naplánovat nelze.

Pro oba, muže i ženu, je Jana nositelkou lehkosti a smíchu i tam, kde si člověk myslí, že to nejde. Zároveň však s velkou dávkou empatie.
Dostalo se mi toho požehnání prožít předporodní, porodní i poporodní období s Janou v létě roku 2008.

J. D. po porodu druhého dítěte
CAP Kadaň, 2008

                                                      ella_medium

.
.

V čem mi pomohla dula? Co všechno jsi mi dala, Jani?
Tak už při prvním setkání s tebou jsem si připadala, jako bych tě znala dlouho a vědomí, že ti můžu věřit a svěřit se s čímkoli, mi naskočilo hned (a já se jen tak někomu neotevírám, jsem nedůvěřivá k lidem).
Pro mě je a byla moc důležitá ta emocionální podpora a pozitivita, kterou mi předáváš, když ti píšu nebo říkám, čeho se bojím a jak se cítím mizerně, a to mi dodává i sebejistotu že vše zvládnu. Po dvou prožitých potratech jsem byla se sebevědomím a sebejistotou úplně na nule a vyčítala si, že nejsem ani žena, když nedokážu donosit miminko. A tvé hluboké pochopení a nacítění se na to, co prožívám, je už od našeho prvního setkání tak uklidňující a zároveň mi pomáhají zase sebejistotu i sebevědomí nalézt. Dáváš mi prostor, abych si v sobě vše utřídila, uklidnila se a udělala si v myšlenkách jasno. Doporučila jsi mi, čemu se vyhýbat, abych byla klidnější a co tomu naopak pomůže.

Pomáhaly mi naše konzultace před mými návštěvami poraden, když jsem hledala argumenty pro svá přání, odmítání a reverzy na věci, které jsem nechtěla podstupovat. Bylo pro mě zpočátku tak těžké říct, co nechci, bránit se, stát za svým, byli jsme tak vychovaní, nestavět se autoritám, i když se nám něco nelíbí. Ale jako rodič přece nemůžu být jen taková hloupě poslušná holčička. A vlastně mi to pomohlo se hodně propojit s maličkou, vnímat, co je pro ni dobré a důležité a co ne. Věděla jsem, že jí bylo tak nepříjemné to měření ozev, že už jsem na další nešla.

Pomohlo mi, že jsi mě nasměrovala na gravidjógu, meditace a naučila nás s manželem uvolnit bolavá záda rebozem. Začala jsem díky tobě využívat přírodní prostředky pro léčbu svých potíží, to se mi bude hodit i až bude malička ná světě. Pomohla mi kniha hypnoporodu, cvičení s aniballem…

Jak se blíží termín, díky našim setkáním už nemám ten obrovský strach z porodu a bolesti při něm. Děkuju, že jsi a budeš s náma v tom nejdůležitějším okamžiku v našem životě. Je pro nás skvělé, že s manželem známe úlevové polohy při bolesti, že jsme tolikrát probírali jednotlivé body porodního přání. Vybrali jsme pečlivě porodnici, zajeli se tam podívat, to všechno je moc důležité.

A jestli bych si troufla rodit sama, jako úplně sama? No, jako prvorodicka bych sice nechtěla, ale zřejmě ano, zvládla bych to. A můj „alternativní“ manžel si je jistý, že bychom to spolu zvládli i sami. Nejsem schopná říct, jak budu umět argumentovat u porodu, protože ještě nevím, jak to celé budu prožívat, jestli mě to moc nevyčerpá. Mám připravená homeopatika, vím, jaké použít bylinky a vím, jaká hudba mi dělá dobře. Každopádně si myslím, že vše u porodu se získává hlavně zkušeností a ta mě teprve čeká. Ale když budu vyklidněná a v pohodě, tak určitě vím, co chci a co ne. A také tam bude manžel a ten můj postoj taky zná. Nás dva takhle prožívané těhotenství hodně propojilo, on je schopný,  ač je chlap, se do mě vcítit svým způsobem a hodně mi pomáhá. Hodně se do toho položil, od té doby co jsi s námi, až mi přijde, že je větší alternativec než já, což jsem fakt nečekala 🙂

Vždycky jsem cítila, že bych chtěla ke svým dětem přistupovat jinak, než se v naší společnosti přistupuje a když jsme si povídaly o kontaktním rodičovství, nošení a takových věcech, konečně jsem si to mohla pojmenovat, co cítím. Tak to chci dělat. Tak uvidíme… už to bude za chvilku 🙂

                                                                               G. N.
před prvním porodem v zimě 2020

.

.

.

To, že budu rodit s dulou, mi bylo jasné už dlouho před porodem… Po několika letech strávených v Praze jsem se vrátila do Chebu a měla jsem radost, když jsem objevila inzerát na „dulu z Chebu“. Po setkání s ní mi zaplesalo i srdce, neboť jsme si padly do noty i jako lidé, lépe řečeno jako dvě duše. Od té chvíle jsem neměla z porodu (z lidí v nemocnici) strach. Věděla jsem, že to „dám“. Díky Janině přípravě na porod v Kadani jsem byla klidnější…. Jana pomáhala i cestou do Kadaně. Masírovala mi v autě záda, protože jsem měla hned od začátku křížové bolesti.Celou dobu porodu byla Jana u mě, nemyslím jen tělem, ale i duší a i když jsem si myslela, že už „to“ nezvládnu a nenáviděla jsem celý svět kolem, byla při mě a podporovala mě. Když mi nesloužily nožičky, krmila mě hroznovým cukrem. Nedovedu si bez ní porod představit. …Ba ne, dovedu, musela bych to stejně zvládnout, ale jsem šťastná, že jsem nemusela. Porodem ale Janina podpora nekončí. Z porodnice jsem jí volala, jednou dokonce někdy ve 3 ráno, zatvrdla mi prsa… Po návratu domů jsem Janě volala téměř denně. Nemám, koho jiného bych se zeptala na tolik nových věcí, které mne čekaly. Jeden příklad za všechny. Dva dny po návratu z porodnice domů jsme byly s malou u jedné dětské lékařky na kontrole, která mi okamžitě doporučila umělou stravu, protože malá nepřibrala na váze. Navíc prý je žlutá proto, že je unavená, protože já nemám mléko a ona se dost unaví sáním. Odcházela jsem od této lékařky nebo spíš lekařky a měla na krajíčku. Naštěstí Jana mě podporovala v předsevzetí kojit kojit a kojit. Umělou výživu nikoliv! A povedlo se. Malá začala hned přibírat a stále papáme a nevíme, kdy máme dost…. Jani, děkujeme za vše a kdyby náhodou podruhé, chci zase Vás!

I. K. po porodu prvního dítěte
CAP Kadaň, 2010

P1020045

.

.

.

Ačkoliv okolnosti nakonec nedovolily, aby byla Jana s námi u porodu naší druhé dcery fyzicky přítomna, musím jí i tak velice poděkovat za podporu, kterou nám – mně a mému muži – byla. Jedna předporodní konzultace s ní mi dala víc než deset hodin předporodního kurzu, který jsem absolvovala před prvním porodem a můj muž díky tomu byl u porodu naprosto úžasný:o) Je to určitě i hodně o člověku, ale dulu jako je Jana bych přála každé ženě.

D.V. po porodu druhého dítěte
CAP Kadaň, 2009

.

.

.

Od duly jsem očekávala především „porozumění ženy ženě“ a psychickou podporu. Při porodu mi Jana pomohla klidným přístupem při první době porodní, ujišťováním, že pracuji správně, a radou při dýchání „pro miminko“. Zdravotníci se chovali po celou dobu chladně a nerespektně. Bohužel dnešní porodnictví nechápe porod jako vysoce intimní a intuitivní záležitost. Duly jsou v porodnici chápány jako vetřelci, ne jako nápomocná osoba. Výhrou je, že ji tam vůbec pustili, když tam byl i manžel.

E.P. po porodu pátého dítěte
nemocnice Karlovy Vary, 2009

.

.

.

Hledala jsem v průběhu těhotenství někoho, komu můžu důvěřovat, kdo mě psychicky podpoří. To mi poskytla Jana. Pomohlo mi, jak mě připravovala na porod už během těhotenství. Další porody si již bez přítomnosti duly ani neumím představit. Bylo skvělé, že zdravotnický personál v Kadani reagoval na přítomnost duly vstřícně a snažil se nám ve všem vyhovět.

Š.S. po porodu prvního dítěte
CAP Kadaň, 2010

PORODNICE ADRIANKA 045

.

.

.

Děkuju dule Janě za doprovod u porodu, hrozně moc mi pomohla, takže Vanesska byla za chvilku na světě. Opravdu mi pomohla se uvolnit a zmírnit bolesti, takže pokud někdo váháte, zda si vzít dulu k porodu, tak já říkám určitě ANO! V Kadani jsem si připadala spíše jako na návštěvě než v nemocnici. Bylo to velmi přirozené a intimní.

V.R. po porodu prvního dítěte
CAP Kadaň, 2009

Snímek 501

 

.

.

.

Porod s dulou, psáno dulou.Tak, všechny přijímací procedury jsou za námi. Jsme tu už samy. Zhasly jsme si, jen trocha světla dopadá z koupelny. Vnímám dech ženy vedle mě, vnímám, jak se mění, dýchám v duchu s ní. Když mám pocit, že se dech někde zadržel, stojí, vzpírá se vyjít do bolesti, nadechnu se nahlas, vydechnu jak to jen jde. Chytá se mě vlastně mimoděk. Napouštíme vanu, leží v ní, odpočívá, stahy se trochu uklidňují, srovnávají. Něco jí vyprávím, rozpráví o miminku, jaké asi bude, jak mu je teď. To když právě neprodýchává bolest. Během stahu mě neslyší, nevnímá. To je dobré znamení, že se ponořuje do sebe. Občas jí připouštím teplou vodu, podkládám hlavu, podám vodu. Vybírá si olej do koupele a celá místnost se plní jemnou  vůní. Cítím život, olej a vodu. Nemocnici ne. Uvědomuji si, že nevím, jestli tu teď byla asistentka, nebo ne. Její návštěvy jsou tak klidné a rychlé..  Jsme  s maminkou úplně napojené, přesně vím, kdy už se necítí dobře. Po  hodině vylézáme z vany. Pohybujeme se po místnosti, stahy se zesilují. Hledám vhodné polohy, vždy, když má potřebu změny, navrhnu něco nového a celý porod se jako kouzlem pohne někam dál, směrem k závěru. Něco se uvolní, něco praskne a zase se uvolní. Je úžasně statečná, obdivuji jí. Začínají přicházet bolestivé stahy. Už se těžko rozdýchávají, obličej se křiví, je v něm strach. Nabízím jí coca-colu, co jsem objevila v tašce. Vychutnáváme si jí spolu, smějeme se tomu, jako v baru, je to legrační. Ale jen ty chviličky mezi stahy. Ty jsou už pořádné, přicházejí téměř bez přestávky. Občas jí pohladím po nohách, když vidím, že zatíná svaly. Už se opírá. Masíruji jí záda a tisknu boky. Ptám se, zda ještě necítí tlak. Už nemluví, trochu se o ní začínám bát, jako vždycky o každou, když už to hodně bolí. Ale věřím jí, tahle je silná, velmi silná. Bere si hroznový bonbon. Už to tlačí, povídá. Opírá se o mě, věší se na mě, tak je to dobré, skvělé. Vše se velmi zrychluje, vnímám její obavy, sahá si ke kořenům. Bolí to, bolí to moc, ale už bude konec. Jste šikovná, moc šikovná, šikulko. Miminko tu bude brzy s námi.Už vidíme hlavičku, sahá si na ní, vidím také její rozšířené zorničky, vidím její bolest a soustředění. Držím jí za ruku. Ještě dvakrát zatlačí a je tu kluk. Je nádherný, nádherný. Chce se mi plakat, jak je krásný a klidný. Bylo to rychlé, není tu ani doktor, ani dětská sestra. Je tu ticho a úžasný klid, chlapeček nepláče, jen trochu kucká a ona si ho bere na břicho, on hledá bradavku.. Jsme tu tři. Zase sami, není tu o moc víc světla než před porodem. Nový člověk je tu s námi, zdravý a krásný. Tak všechno nejlepší…

CAP, Kadaň podzim 2008