Žena je tvor, který neví, co chce, a nedá pokoj, dokud to nedostane…
,,Láska je duchovní stav mysli“
Láska je dobro obsažené v našem obyčejném každodenním konání a chování. Zamilovanost je zcela jiný stav mysli. Zamilovanost se lehce může obrátit v opak a dovede velice ranit. Právě v zamilovanosti často zjistíme, jak jsme na tom s láskou. Jak umíme být trpěliví, chápající, jak umíme druhého pochopit a jak dovedeme odpouštět … atd. Své protějšky nepotkáváme náhodou, svým způsobem je přitahujeme a má to i svůj důvod.
Pod slovem láska, bych si dovolila zahrnout i slovo sebeúcta. Není nutno trpět kvůli tomu, že druhý chápe lásku zcela jinak.
Náš pocit spokojenosti i v lásce se odráží právě na našem zdraví!
(Eliška Grazová)
Když vám pokyne láska, následujte ji, i když jsou její cesty tvrdé a strmé.
A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí, i když vás může zranit meč, skrytý mezi jejími perutěmi.
A když k vám promluví, uvěřte v ni, i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák, pustošící zahradu.
Neboť láska vás nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž.
Láska vám dává růst, láska však u vás dělá také průklest.
Neboť jak vystupuje k vašemu vrcholu a láska vaše nejněžnější větévky, chvějící se v slunci, tak také sestupuje k vašim kořenům, lnoucím k zemi, a otřásá jimi.
Svazuje vás jako snopy obilí. Vymlacuje vás, aby vás obnažila. Prosívá vás, aby vás zbavila plev. Vymílá vás doběla.
Hněte vás, dokud nezvláčníte. A pak vás postoupí svému svatému ohni, abyste se stali svatým chlebem pro svatou hostinu Boha.
To vše má láska s vámi učinit, abyste mohli poznat tajemství svého srdce a v tomto poznání se stali zlomkem srdce života.
Ale kdybyste snad ze strachu hledali jen pohodu a rozkoš lásky, pak by bylo pro vás lépe, kdybyste přikryli svoji nahotu a odešli z mlatu lásky,
do jednotvárného světa bez střídání ročních dob, kde se budete smát, ne však celým svým smíchem,
a kde budete plakat, ale ne všemi svými slzami.
Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe.
Láska neovládá, ani nechce být ovládána.
Neboť lásce postačuje láska.
Milujete-li, neměli byste říkat: „V mém srdci je Bůh“, ale spíše byste měli říci: „Jsem v srdci Boha!“
A nedomnívejte se, že můžete usměrňovat běh lásky, neboť láska, uzná-li vás toho hodnými, bude sama řídit váš běh.
Láska nemá jiné přání než naplnit sebe samu.
Ale milujete-li a musíte-li nezbytně mít nějaká přání, pak ať jsou to tato přání:
Roztát a být jako horská bystřina, zpívající svou píseň noci. Poznat bolest z přemíry něhy.
Být poraněn svým vlastním pochopením lásky, a krvácet dobrovolně a radostně.
Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den lásky; odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky; vracet se večer domů s vděčností a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci a písní chvály na rtech.
(Rabíndranáth Thákur)