Možná, že pro pochopení všeho kolem nám stačí vidět film Matrix.
Těm dvěma lidským motýlům Wachovským se v něm totiž geniálně povedlo vykreslit iluzornost našeho světa.
Každý ho můžeme prožívat úplně jinak!
To je fascinující a zároveň dokonale osvobozující,
můžeme se spolu potkávat na tolika úrovních a v tolika vesmírech!

 

Screenshot 2018-10-16 07.00.52

 

Můžeme náš krásný svět vidět třeba jako naprosto srozumitelný, jasný a daný, tak jak nám ho popisují naši rodiče a prarodiče, příbuzní, učitelé ve škole, sousedé, kamarádi a rodiče kamarádů, faráři, rabíni, guruové, média, ale také spisovatelé, vědci a umělci i ti už dávno mrtví (často zasebevraždění), prostě všechny autority naší západní kultury.
Jak nám řeknou, že to je, tak to je a basta.

Někdy se ale může stát, že spolkneme pilulku poznání a náhle se nám vše kolem nás ukáže ve zcela jiných barvách. Tou pilulkou bývá přirozený porod.
Proto o tom všem já, dula a stará netrpělivá duše, co by jen rozdávala a tančila.

Screenshot 2018-10-16 07.08.59

O těhotenství, porodu a následném rodičovství chci dnes psát v takových dvou matrixových rovinách, protože pochopení toho, ve které části vesmíru žijeme, je vlastně zcela zásadní, ať už se týká jakékoli životní situace, v nichž se na mě ženy obracejí. Už od samého počátku totiž můžeme obě vidět věci úplně jinak, mluvit jiným jazykem a je dobré to zkrátka přijmout. Zvlášť, když v tomto případě nejde o několik hodin, letmé setkání, povrchní návštěvu, ale o roky trvající vztah založený na plné důvěře a v případě porodu dokonce o jednoznačně nejdůležitější zážitek v životě celé rodiny a tedy i celé společnosti.

 

flower

Ano, platí to i tady. Každý jsme jiný. Porod pro některé z nás může být jen jedním z okamžiků mezi miliony dalších okamžiků. Náš život se může jen jednoduše skládat z jednotlivých chvilek různé délky a významnosti a my se bezmyšlenkovitě a automaticky můžeme pohybovat od jedné k druhé, jako bychom jen přecházeli mezi místnostmi supermoderní kliniky. V každé z místností nás čeká otitulovaný odborník (dále jen OO), který nám vysvětlí, jak s tím určitým okamžikem či situací máme zacházet, jak ji pochopit, jak ji „vyřešit“, abychom my sami nemuseli činit absolutně žádná důležitá rozhodnutí. Od našeho vlastního početí až do naší poslední vteřiny vše už je zmapováno, vždy se ví, co je pro nás nejlepší.

Také na samém začátku naší lidské cesty, v případě těhotenství a porodu, je vše už dokonale předem vymyšleno, rodí se totiž už dlouho stále stejně, takže pro naprostou většinu situací s tím spojených už má medicína i celá společnost dávno milionkrát potvrzené jasné postoje a pro problémy přímočará řešení. Je to jednoduché jako dobrý návod k mixéru, dívejte.

 

Screenshot 2018-10-16 07.00.52

 

 

U každého těhotenství je to stejné: žena si těhotenství nějakým způsobem (nejčastěji testem z lékárny) potvrdí, pak si ho nechá potvrdit OO a přístroji, aby měla jistotu, pak dochází na kontroly plodu přístroji k OO, aby měla ona a celá společnost jistotu a nakonec v předem určeném termínu rodí standardním a nejbezpečnějším způsobem v porodnici, kde o ni a novorozence OO a přístroje nejbezpečnějším způsobem pečují, aby měli rodiče a celá společnost jistotu, pak dochází s dítětem k pediatrovi či dalším lékařům a OO, kteří kontrolují zdravotní stav kojence a batolete a předškoláka, aby měli rodiče a celá společnost jistotu. Dítě je od narození průběžně osvědčeným a generacemi vypilovaným způsobem svými rodiči a širokou veřejností vychováváno, aby převzalo tento osvědčený vzorec a vše se mohlo znovu a znovu na vyšší technologické úrovni opakovat. Dokonale to funguje! Lidé se dožívají stále vyššího věku (nízká míra úmrtnosti je zde nejdůležitějším měřítkem úspěšnosti), máme se stále lépe, takže tento algoritmus využíváme a hotovo. Tyto argumenty a především dokonalý pocit bezpečí (smrt je tu jakoby naprosto výjimečná), který nám takový způsob života umožňuje, nám stačí, abychom o ničem dalším nemuseli uvažovat, nemusíme hledat, nemusíme se snažit, nemusíme nic, jen se nechávat vést, jen se necháváme, aby si nás náš život žil, abychom systému (který ale paradoxně tvoříme my) sloužili co nejlépe, jako kolečko, co musí dokonale zapadat mezi ty další točící se kolečka. Ano, jsme živí lidé, takže hormony s námi do jisté míry samozřejmě dennodenně cloumají, ale jakmile to překročí příjemnou nebo společností akceptovatelnou míru, je tu vždy místo, za nimiž nám je OO nabídnuto řešení ve formě podání matrixovské tabletky té správné barvy. Však holky z Matrixu by mohly vyprávět.

Screenshot 2018-10-16 07.08.59

 

Vezměme to s tím těhotenstvím a porodem vše ještě trochu detailněji. Předesílám, že popisuji ryze český píseček, protože by stačilo se podívat pár kilometrů za hranice kterýmkoli směrem a tam si lidé už hrají trochu (nebo úplně) jinak. Což už je taky samo o sobě dost zarážející, když vezmeme v úvahu s jakou jistotou nám čeští OO odpovídají na případné pochybovačné dotazy. Proč? Traduje se, že někdo hodně uznávaný jim během studií kdysi dávno řekl, že jsou dobří, protože jim umírá jen málo dětí, a oni tomu uvěřili, protože pro ně je velmi důležité, aby byli úspěšní. Protože úspěšnost jejich práce se měří právě jen tou mírou úmrtnosti. Ale zpět.

Když chce západní žena otěhotnět, většinou nejprve zvažuje, zda je to vhodné. Klade si otázky:

SEBErealizovala jsem se dostatečně?
Jsem správně stará?
Jsem dostatečně zabezpečená?
Budu moci miminku dopřát vše, co potřebuje?

Staví na základech, z nichž vyrostla. Od malička byla hodná a poslušná a slušná, to holčičky mají být. Maminka musela brzy do práce, a tak chodila holčička od jednoho roku do jeslí (při nemoci byla u babičky) a dalších 30 let chodila do škol, seděla v lavicích, memorovala, dokazovala, že je dost dobrá. Ve volném čase závodně sportovala nebo soutěžně hrála na hudební nástroj. Nakonec se jí podařilo získat titul(y), je chytrá, uznávaná, emancipovaná. Je stále poslušná a slušná. A dnes, kolem těch pětatřiceti se už cítí na miminko připravená. Nedá se říct, že by po něm úplně toužila, to už má za sebou a nebo to vlastně ani neměla čas vnímat, bylo toho pořád tolik!, ale teď by se to hodilo. Už si UŽILA co chtěla, cestovala, poznávala, žila a teď už má chuť mít miminko. To bude krásné! Bude mít miminko!

 

Screenshot 2018-10-16 07.00.52

 

Vysadí tedy hormonální antikoncepci a začne se „snažit“, většinou s mužem, který jí poskytuje dostatečně silný pocit bezpečí ve smyslu finančním. Jsou oba SEBErealizovaní a zajištění. Nevybrala si ho svou intuicí, podle vůně (to ani nemůže, když užívá od patnácti HA), spíš je to jen zase muž, který jí zkouší být znovu otcem (a ona jemu znovu matkou), i když by to ani jeden z nich nepřiznal, ale mají to tak všichni a taky žijí. Mají budoucnost promyšlenou a naplánovanou. Někdy mají spolu dokonce uzavřenou předmanželskou smlouvu, v níž mají upraveny podmínky péče o své ještě nenarozené děti. Pak početí buď vyjde, nebo ne. Když ne, navštíví manželé OO, který zkoumá, proč TO nejde a podle výsledků vyšetření navrhne lékařské řešení. Vrcholným řešením je umělé oplodnění, kdy je mnoha odbornými způsoby miminko donuceno, aby se přece jen rozhodlo v ženě začít růst. A těhotenství začíná.

Obě, ta přirozená i umělá, mají pak standardně tento vývoj: žena jde za OO, aby se zjistilo, zda je skutečně těhotná, v jakém týdnu, miminko je ultrazvukem změřeno a je vypočítán termín porodu. Všichni v jejím okolí jí potom sdělují své porodní zkušenosti, je jí opakován názor, že porod sice hodně bolí, ale dá se přežít a stojí TO za TO. Dále je OO ženě nabídnut test na vývojové vady plodu, který si ona automaticky udělá (může si i připlatit za detailnější), čeká na výsledek a pak se podle číselných hodnot rozhoduje, co dál. Vyhodnotí-li je OO jako v pořádku, je žena klidná, že jejímu miminku nic nehrozí, pokud testy nedopadnou dobře, podstupuje žena další testy, které vyjdou-li podle OO špatně, mohou vést k úvahám o ukončení těhotenství.

Mezitím se žena snaží „dokončit“ vše, co je třeba. Buď v práci bývá až do konce těhotenství, protože co by doma dělala, z čeho by pak žili, nebo proto, aby se měla po porodu kam vrátit, prostě dělá vše důležité pro svou budoucnost. Nebo dopisuje diplomovou práci, dodělává zkoušky, dodělává řidičák, dostavuje byt nebo něco dalšího velmi důležitého pro svou budoucnost. Měsíc před porodem začne zařizovat vše důležité pro porod a miminko – zavinovačky, oblečky, dečky, mastičky bio nebo nebio, plenky bio nebo nebio, látkové, dudlíky, lahvičky co kdyby, kočárek, šátek, nosítko, sedačku, váhu, chrastítka, hračky, je toho spousta, co tu miminko musí mít, má s tím ta maminka ale práce. A těhotenství pomalu končí. Pokud jsou potíže, OO je hned doporučen vitamín, lék, hospitalizace, vše pro udržení těhotenství. Kontroluje se srdce, krev (případně se naředí lékem)..
Dále je žena pravidelně sledována ultrazvukem, zda miminko přiměřeně roste, žena je sledována OO, zda přiměřeně přibírá a je vnitřně vyšetřována, aby se OO přesvědčil, že je vše v pořádku, že se čípek neotvírá a pokud ano, hledá lékařské řešení, aby těhotenství neskončilo předčasně.

Dále je žena testována, zda nemá cukrovku, pokud ano, volí OO lékařská řešení, aby miminko nebylo moc velké a nebylo nijak ohroženo, v mezním případě si žena aplikuje inzulínové injekce.

Dále se provádí velký ultrazvuk, který miminko zkoumá z mnoha stran a rodiče jsou informováni o všech možných odlišnostech, rizicích (časté jsou třeba cysty na mozku, které se ale obvykle vstřebávají samy, a další podobné maličkosti, které už ale vzhledem ke stáří miminka není možno změnit, jen je možno doporučit porod na specializovaném pracovišti, aby se snížilo riziko smrti při porodu).

Dále se sleduje šířka pánve matky a pokud neodpovídá tabulkám, je OO doporučen plánovaný císařský řez. Stejně tak je doporučen, pokud miminko není otočeno hlavičkou dolu. Stejně tak je doporučen, je-li hlavička větší, než by doporučovaly tabulky OO. Stejně tak je doporučen, jde-li o dvojčata. Stejně tak je doporučen, je-li již žena po císařském řezu. Stejně tak je doporučen v mnoha jiných případech, často neodhadnutelných. A často o něj žena prosí, často si za něj platí, nechce bolest, bojí se.

Před termínem porodu je už pozorována skutečně precizně, každý týden chodí na kontroly do porodnice, když je něco neobvyklého i častěji. Po termínu jí začne být OO i širokou veřejností vehementně doporučováno vyvolání porodu, aby miminko nebylo ohroženo.

 

Screenshot 2018-10-16 07.08.59

 

Pak nastane porod v předem naplánované porodnici pod dohledem OO. Rodiče dítěte přichází s různými zakázkami, nejčastěji je to zakázka na živé a zdravé dítě a živou a zdravou matku, na nebolestivý porod, na žádná poporodní zranění, na JIP pro případ potíží v místě porodnice, na účast opravdu hodně prestižního OO a mnohé další zakázky.
Porod nakonec vždycky proběhne, žena je během něj monitorována a sledována, vyšetřována, pokud porod nepostupuje správně, jsou podány léky, aby vše šlo lépe, je proveden nástřih hráze, pokud se porod nedaří, je indikován císařský řez, o miminko je pečováno OO tím nejlepším možným způsobem, je okamžitě po rychlém přestřižení pupeční šňůry cizí paní odneseno, umyto, očíslováno, namazáno kvalitní kosmetikou, injekčně je mu aplikován vitamín K, protože toho mají novorozenci fyziologicky nižší hladinu, je zabaleno do sterilních oblečků a zavinovačky, uloženo do vyhřátého lůžka se senzorem, pravidelně přikládáno k matčině prsu a v případě nedostatku mléka je dokrmeno nejkvalitnějším umělým mlékem.
Potom je doma v pravidelných intervalech přebalováno do kvalitních papírových plenek, voženo v nejkvalitnějším kočárku, ukládáno v krásném pokojíku do krásné postýlky s volány a barevnými závěsnými hrajícími a svítícími hračkami pro rozvoj smyslů, převáženo v superbezpečné autosedačce na kontroly k OO, kde je váženo, měřeno, kontrolováno, očkováno proti všemu, co by ho mohlo zabít. Současně je vychováváno a socializováno OO (školka, škola, zaměstnání) a veřejností (rodina, sousedé, úřady, komunity, zájmová a politická sdružení) až do dospělosti, kdy už takto automaticky funguje samostatně bez potíží a stejný cyklus se opakuje s jeho dětmi.

Snad to budeme vidět stejně, celou dobu jde o to, aby vše bylo dokonalé, takové pěkné, šťastné, spokojené, jako nákupák před Vánoci, víte co myslím, ty písničky, zlaté veselé ozdoby a všude mnoho věcí a dobrého jídla a všichni se mají (nebo pod stromkem budou mít) rádi… takový příslib dokonalého blahobytu. Všichni tu vypadají tak úspěšně, krásně, mají to pěkné oblečení, jsou vystajlovaní, nebo o to alespoň usilují, když nemají dost peněz, aby si ten pocit za ně koupili, třeba si na něj půjčují.

Kdyby to náhodou vyznělo nějak smutně, tak to tak jen zní, je to tu krásně barevné, hodně barevné, hraje tu stále hudba, pěkně nahlas a rytmicky, všichni jsou vlastně většinou spokojení, samozřejmě mezitím zažívají pěkné chvíle s nejbližšími, kupují si věci, mají radost z úspěchů svých dětí, dobrých známek, vyhraných soutěží, maturity a státnic, vydělaných peněz… Baví se u televizních seriálů, počítačů a s rodinou a přáteli. Dělají rodinné oslavy, párty. Cestují, užívají si života, baví se, hodně se baví, hodně mluví.. Protože, tak se to dělá. Většinou si ale nepokládají žádné hluboké otázky, neriskují, ono to ani není třeba, na každou je odpovězeno OO hned po vyřčení, nebo ještě před tím, než člověka vůbec napadne.

 

 Screenshot 2018-10-16 07.08.59


A ten druhý pohled, jiný svět? ​​​​​Ten druhý svět je taky krásně barevný, ale úplně jinak barevný. Barvy nejsou tak pastelové, nekřičí. Je tu ticho Žena v tomto světě mluví se svým děťátkem dlouho před tím, než je počato. Představuje si ho, zve ho k sobě, otevírá svou mysl a tělo tomu, co cítí jako to nedůležitější. Dát nový život, proměnit se v někoho jiného, ztratit sebe, aby se zrodil někdo nový. Jsou jen oni dva, nebo tři, pokud už je i muž, který především musí ženu vzrušovat, tím jak voní, jak se pohybuje, jak se usmívá, jak se jí dotýká, jak ji objímá. Protože, když ji obejme, už není minulost ani budoucnost, jen oni dva v sobě navzájem stvořeni pro tuto chvíli společného stvoření. A když se milují, vždy je s nimi i jejich děťátko, protože si oba uvědomují, že při každém milování k nim může přijít. Proto je pro ně každé milování zázrakem na mnoha úrovních a taky vědomý a zodpovědný akt. Odmítají antikoncepci, protože kromě toho, že natolik mění vůni ženy i její vnímání mužské vůně, je jen dokonalou iluzí, vytváří pocit, že se nedá otěhotnět, že je to celé jen o nich dvou, že mají vše POD KONTROLOU.

Když se oba shodnou na tom, že chtějí počít spolu dítě, kladou si otázky:
Co můžeme zlepšit, aby se cítilo šťastné a milované?
Je to, co děláme, prospěšné našim vnukům?

A jen se drobně změní jejich vztah, obohatí se o další rovinu, zdravěji jí, pečují o svá těla a mysl, aby jejich děťátko mohlo být počato zdravými rodiči a nemuselo se zabývat jejich neduhy. A pak se už jen milují pro početí samo, vědomě s láskou a s myšlenkou na šťastné děťátko a podřizují tomu i svůj další život. Zpívají mu a myslí na něj bez jakéhokoli očekávání, jen ho zvou. Když nepřijde, respektují jeho volbu a hledají důvody, co zlepšit a když je nenacházejí, žijí buď svou lásku dál s čistou radostí z ní, z toho, že se potkali a pokud toto vyprchá, ztratí jednoduše jejich vztah pro tuto chvíli a tento život smysl a jdou každý dál svou cestou.

 

Screenshot 2018-10-16 07.00.52

 

Protože ona viděla starší ženy šťastné a vyrůstala bez nátlaku a soutěžení, bez očekávání, zkoušek a kritiky, bez násilí, protože byla respektována ve své jedinečnosti, protože jí byly všechny ženské cykly představeny s láskou a radostí, pohybuje se v nich volně a bez bolesti, přijímá sama sebe, je sebevědomá, protože nemusí nikomu ani sobě nic dokazovat, má se ráda pro sebe samu a raduje se ze života, přirozeně pečuje o druhé a má radost z jejich radostí. Děťátko chce přivést na tento svět, protože přijímá svou roli dárkyně života jako nádhernou a samozřejmou. A protože to zrovna teď cítí jako správné. Nikdy nebrala žádné hormony, takže zná své tělo, rozumí mu a ví. A ráda se sama zcela a dokonale vzdá svého JÁ, protože bez něj je život skvělá jízda.

Protože on viděl starší muže šťastné, byl jako malý hlazen, chválen a respektován ve své jedinečnosti, nebyl okřikován, kritizován, zostouzen a bit, bylo mu umožněno v bezpečné vzdálenosti zvládnout strach a samotu, je silný, sebevědomý a umí vyhrávat i prohrávat, protože soutěží jen pro radost z překonávání sebe sama. Děťátko chce přivést na tento svět, protože přijímá svou roli dárce života jako dobrodružnou a samozřejmou výzvu. A protože to zrovna teď cítí jako správné. A rád se bude snažit vzdát svého JÁ, protože když muže neovládá, je život skvělá jízda.

A proto, jací ti dva jsou, nemusí spolu ve vztahu soutěžit, jen se doplňují, jsou každý polovinou toho druhého a mohou se smát té rozdílnosti a využívat ji ku prospěchu celé rodiny. Chápou, že zachování rovnováhy je základním uměním dospělosti.

A proto přijímají příchod děťátka „jen“ jako radostnou událost, návštěvu někoho dalšího, příchod nové duše z nich dvou vzešlou, bez nároků, bez očekávání, bez zbytečných strachů.

- A pokud se děťátko rozhodne, že je dva navštívit nechce, respektují jeho rozhodnutí a vnímají to jako signál, aby svůj vztah proměnili, aby se starali o jakékoli opuštěné děťátko, aby se rozešli… hledají vědomá řešení, další cestu, kterou jim nová duše ve své moudrosti ukazuje. Ani by je nenapadlo ji nutit, násilím probudit k životu. Nic, co vzejde z násilí, neroste zdravě.

 

 

Screenshot 2018-10-16 07.08.59

 

 

A pokud se děťátko skutečně zabydlí v ženině děloze, nepotřebují si to nechat nikým potvrzovat, protože jim na to jejich intuice a rozum stačí. Dokonce ani nemají potřebu s nikým dalším příchod děťátka sdílet, protože ho respektují do té míry, že je jim jasné, že dokud o sobě samo nedá jasně vědět, má být chráněno na všech úrovních. Nechtějí své děťátko nechat ozařovat ultrazvukem, nejen protože si nejsou jistí bezpečností takového zákroku, ale také protože jim takové potvrzení k ničemu není. Věří, že takto počaté děťátko je silné a moudré zároveň. Pokud bude chtít zůstat, budou o něj dále pečovat, pokud se rozhodne odejít, budou to respektovat a s láskou se s ním rozloučí a poděkují za čas, který s nimi strávilo a radost, kterou jim vneslo do životů. A to pak platí během každého dalšího dne. Jsou si stále vědomi křehkosti a pomíjivosti existence každé bytosti, a proto nemusí lpět, nemusí se bát. Věří, že pokud by bylo třeba řešit, vyřeší to, až to přijde a není třeba si tím zaměstnávat mysl, ztrácet čas a energii. Ty je dobré věnovat lásce k sobě navzájem a k děťátku, té není nikdy dost. Nepodstupují žádné genetické testy, protože by jim žádný nedal jistotu a nikdy by jim nedal právo nutit děťátko k odchodu. Respektují a přijímají ho takové, jaké je. Žena by nikomu nedovolila, aby v tento tak citlivý čas, kdy v jejím těle roste nový život, někdo strkal prsty do jejích rodidel, přestupoval hranice, riskoval zavlečení něčeho cizího, děsil děťátko. Protože nikdo z nás si vědomě nepamatuje, co vše vnímal a věděl v děloze v době svého vzniku, a proto, když nevíme, nesmíme riskovat. Ani k tomu není důvod. Rodiče děťátka ví, že by jim informace podaná lékařem k ničemu nebyla. Pokud najdou tu správnou duši, která je sama dokonale šťastná v mateřství, moudrá a už bez ega, dokonalou porodní bábu, mohou se jí ptát, učit se, co ona se naučila. Pečovat o děťátko už nyní jemně, přírodními prostředky a bezpečně. Děťátku se zpívá, s děťátkem se tančí, děťátko je nošeno po cestách plných květin, spadaného listí, sněhu, kolem potoků a řek, aby bylo plné života, mělo vše, co příroda nabízí, vzduch, vodu, zemi. A pro oheň má nekonečnou lásku svých blízkých. Příbuzní oslavují jeho přítomnost, přinášejí dárky pro rodiče a děťátko, aby se sem těšilo, cítilo se vítané a přijímané. Ženu nikdo nestraší, všichni jí jen opečovávají, protože nový život je také náš život. Protože všichni jedno jsme.

flower

 

 

Děťátko má zdravé a pestré jídlo, o které si říká.. vše na míru, ne podle vymyšlených tabulek. Žena tedy nepotřebuje podstupovat test na cukrovku, protože ví, že se stravuje dobře, že by testem riskovala, a že by stejně nepřijala žádný chemický preparát a riskovala tím narušení posvátné harmonie svého těla. Nepotřebuje znát přesný termín porodu, protože uvolněné ženské tělo dává tolik jasných signálů, že se porod blíží, že víc už není třeba. A tak má čas se začít připravovat na příchod děťátka, nasbírá bylinky, které jejímu tělu dodají sílu, dostatečně odpočívá a zpívá, aby si mohla porod plně užít. Oba rodiče ví a chápou, že při porodu se může umřít. Kdykoli se může umřít. Jsou domluveni, jak by se důstojně chtěli s děťátkem rozloučit, pokud by se rozhodlo dát jim darem jen čas uvnitř a už ne ten venku. Takže už se nemají čeho bát, to nejhorší bylo vyřčeno a přijato.

 

pirko

 

 

A když porod přijde, prostě se do něj žena ponoří a rodí. Ani by jí nenapadlo uvažovat o císařském řezu, rozhodovat, vybírat. Je si vědoma, že pokud by nebyla schopna porodit své děťátko přirozeně, riskuje tím, že její děti už toho nebudou od přírody schopny a náš druh je ohrožen. Takže tato varianta jí mysl netíží. Nechává své tělo, aby dělalo, co umí, k čemu bylo stvořeno, k čemu je dokonale vybaveno. Nechává děťátko, aby svým tempem a způsobem prošlo jejími porodními cestami, aby našlo cestu ven a bez jediného vyrušení se protlačilo ven. Jsou jen ona a děťátko, nový život z ní. A se vším si ví příroda rady, pokud se jí nepřekáží myšlenkami a rukama, jeden hormon spolupracuje s druhým, takže nic nebolí a na konci je vše. Osvícení, přijetí, dokonalé souznění se vším. Život dostal smysl tím, že pokračuje skrze dítě. Nic dalšího netřeba. A na téhle vlně se už mohou všichni tři vézt až do smrti. Po porodu děťátko ani nezapláče, klidně leží na břiše své matky, kde bylo dosud, jen z druhé strany, cítí stále stejný tlukot srdce, vše je jen barevnější pokračování již začatého příběhu. Nikdo jí nesebral její ženské a mateřské kompetence, takže věří, že se o děťátko dokáže postarat. Nikdo jí neříká, že nebude moct kojit, protože má divné bradavky, že neumí kojit, že je miminko líné a nechce se kojit, že má málo mléka. Nikdo jí neříká, že když bude s ní, bude moc rozmazlené. A tak děťátko neopustí tělo své matky ještě dlouhé měsíce, dokud se samo nemůže vzdálit, jinak stále může cítit bezpečnou maminčinu vůni, teplo, bez omezení se kojit, spát na jejím těle a když je to nutné, na chvilku se o něj stará tatínek. Nebylo po porodu rychle odstřiženo od pupeční šňůry, takže je silné, nebylo umyto a zbaveno přirozené ochrany, mázku, samo se doplazilo k maminčinu prsu a začalo sát, takže má silnou imunitu, je zdravé. Nebylo odneseno a po porodu nevidělo jiný obličej, než tváře svých rodičů, takže mělo čas se dokonale zamilovat a nechat je, aby se zamilovali oni na celý život. Po dlouhé týdny dál zůstávalo nahé na maminčině kůži, takže je klidné, plné endorfinů a adrenalin ze závěru porodu se vyplavil během pár hodin, nezůstává důvod k pláči, propínání, bolesti. Jen žije, jak se žít má. Slastně a tiše. Je nošeno na těle, není odkládáno do postýlky, kočárku, houpaček.. Nikdy neusíná přehřáté a stažené do zavinovačky daleko od své matky, ona a táta jsou mu kdykoli na dosah. A tak ubíhá den za dnem, je rodiči stále milováno, obdivováno, podporováno, mazleno a z bezpečné vzdálenosti sledováno, takže roste v silného, sebevědomého člověka. Roste v přírodě, dýchá čistý vzduch, může se dotýkat bosýma nožkama trávy a dívat se na nebe. Může zmoknout a cítit sílu slunečních paprsků. Vidí brouky, zvířata tak, jak skutečně žijí. Proto, že roste takto v souladu s přírodou, je zdravé a když už přece ne, je léčeno holisticky a přírodními prostředky, vše má svůj čas. Kolem se nekřičí, nikdo se nehádá, kolem se zpívá a tančí a ono stále může být endorfinově šťastné. Nikdo mu neplete hlavu zbytečnostmi, takže se nevzteká a nebojuje, jen občas zkouší pevnost hranic bezpečí svého okolí. Když někam nechce, nemusí tam, protože jeho rodiče vědí, že čistá dětská duše je nejmoudřejší ze všech a vždy volí správně. Protože od samého vzniku bylo svobodné a nikdo ho tohoto práva nezbavoval, protože ho nikdo neodrazoval a nestrašil, nestydí se, nebojí se zkoušet, při zranění je zvyklý na útěchu, tak nemusí křičet o pomoc. Zkouší si vše bez strachu z kritiky, takže vše je dokonalé. A takhle už to bude pořád, celý jeho život. Tohle už mu nikdo nevezme.

 

 

flower

Děťátko se mění v dítě, je podporováno v tom, co ho baví, nemusí se krčit v lavici a poslouchat hysterickou učitelku, nekoná věci na povel jako robot, nedrží jako ovce, není hodnoceno a škatulkováno. Vybírá si kamarády, dospělé a učitele, kteří ho budou doprovázet na jeho cestě, aby se mohli navzájem obohacovat. Je zdravé, nebývá nemocné, a pokud ano, je léčeno jemně, aby tělo jen dostalo podporu k vlastní snaze o sebevyléčení. Kdykoli ho léčí někdo jiný než rodiče, jsou u toho oni a drží ho v náručí. Nikdy by nedovolili, aby zůstalo bez nich a mohlo cítit strach. Není očkováno proti nemocem, na které se může zemřít. Protože kdykoli se může zemřít.

Nic u něj není předem jasné, jeho rozhodnutí jsou intuitivní a vědomá zároveň. Stejně jako jeho rodiče vždy uvažuje, zda to, co se chystá udělat, bude kromě jeho potěšení také prospěšné pro ostatní. A jeho rodiče vedle něho, s ním a díky němu rostou. Jsou šťastnější, zamilovanější na dalších a a dalších úrovních, klidnější, moudřejší. Při každém rozhodnutí zvažují, zda jím budou prospěšní i svým dětem a vnukům.
Vděční za každý den, za každý nádech, kterým se blíží vědomě k smrti. A to jim stačí.

 

pirko

 

 

 

A teď konečně k té smrti smrťoucí.

Všichni o ní víme, víme, že jednou přijde. Víme, že jí neutečeme. Dokonce víme, že je to správné, protože, co žít nemá, dává prostor tomu, co by mělo žít. A přesto. Děláme, že není. Tlačíme ji do kouta, bojuje s ní, stavíme se jí na odpor. A ten strach, ten bláznivý strach z něčeho, čemu nemůžeme uniknout, nás nutí dělat bláznivá rozhodnutí. A trpět. Zbytečně.

Nedechněte se a znovu a znovu. Toto je váš život.