Na úvod definice z jedné ze základních knih českých porodníků
Podle A. Roztočila je porod děj, při kterém dochází k vypuzení plodového vejce (plod, placenta, pupečník, plodová voda, plodové obaly) porozením z organizmu matky.
Podle ukončeného týdne těhotenství klasifikujeme porod následovně.
1. Předčasný porod. K porodu dojde před ukončením 37. týdne těhotenství.
2. Porod v termínu. K porodu dojde v průběhu 38.- 40. týdne těhotenství.
3. Potermínový porod. K porodu dojde po ukončeném 40.- 42. týdnu těhotenství.
4. Porod po 42. týdnu těhotenství. Jde o patologické přenášení, kterému je nutno zamezit.
Výpočet termínu porodu
Termín porodu je vypočtené datum, kdyby s největší pravděpodobností mělo dojít k porodu donošeného novorozence. Pouze asi 5 % těhotných rodí v den vypočtený jako termín porodu.
Žádný známý způsob výpočtu není zcela přesný. Jsou metody přesnější a méně přesné.
1. Naegeleho pravidlo. Podle tohoto pravidla vypočítáváme termín porodu, když k prvnímu dnu poslední menstruace připočteme 7 dní a odečteme 3 kalendářní měsíce. Tato metoda je vhodná pouze pro ženy, které měly pravidelný menstruační cyklus.
2. Pohyby plodu. Podle data počátku vnímání pohybů plodu matkou lze velmi orientačně vypočítat termín porodu. Předpokládá se, že prvorodička cítí první pohyby plodu ve 20. týdnu těhotenství a vícerodička v 18. týdnu těhotenství. U prvorodičky je tudíž nutno k datu prvních pohybů přičíst 20 týdnů, u vícerodičky 22 týdnů. Získaný termín porodu je málo spolehlivý.
3. Datum oplozující soulože. Pokud toto datum žena zná, je možno vypočítat velmi přibližně termín porodu. Vychází z předpokladu, že u pravidelného menstruačního cyklu dochází k ovulaci 14. den. Spermie si zachovává schopnost oplodnit oocyt asi tři dny a oocyt je schopný oplození maximálně 24 hodin. Po zprůměrování těchto hodnot dochází tedy k oplozující souloži mezi 11. až 15. dnem cyklu.
4. Ultrazvuk. Velikost plodu stanovená prvním ultrazvukovým vyšetřením je nejprůkaznějším parametrem k vypočtení termínu porodu.
Roztočil, Aleš a kol. Moderní porodnictví. 1., vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 2008. s. 378. ISBN 978-80-247-1941-2, Str. 109
A nyní už osvícené porodní babičky….
Z. Štromerová uvádí, že vyvolání porodu je vážný zásah do hormonálního nastavení ženy na konci těhotenství a vážný zásah do těhotenství samého. V dnešní době, bohužel, patří mezi nejčastější důvody pro vyvolání porodu fakt, že těhotenství dospělo do vypočítaného termínu porodu, ale pan doktor, jehož si žena přeje u porodu, má čas pouze v ty či ony dny, že lékař zjistil ke konci těhotenství ubývání plodové vody apod. Ženám je velmi často nabízena indukce porodu v době, kdy dosáhnou počátku 42. týdne těhotenství a jejich těhotenství je označeno za prodloužené. Jen málokde čekají s vyvoláním porodu do konce 42. týdne těhotenství. V některých nemocnicích nabízejí ženám vyvolání porodu dokonce ve 39. týdnu těhotenství s tím, že už to miminku stačí a že to vůbec nevadí, když už se narodí. Stává se, že se těhotné ženy na porodní asistentku obrací, aby jim poskytla druhý názor odborníka. V takovém případě by měla porodní asistentka vyslechnout důvody, pro které lékař ženě vyvolání porodu navrhuje. Měla by se podrobně poptat ženy na její vlastní názor na ukončení těhotenství a měla by se svým způsobem přesvědčit, že jsou žena i miminko v pořádku.
Porodní asistentka by vždy měla informovat ženu, že pokud organismus matky není zcela připraven k porodu, znamená pro ni snaha o vyvolání porodu vstup do velice náročného a rizikového porodního procesu, kdy bude třeba použít poměrně značné množství léků. Předem lze jen těžko odhadnout, jak bude která žena na podané léky reagovat a ještě hůře lze odhadnout, jak na ženě podané léky bude reagovat plod. Snaha o vyvolání porodu rozhodně zvyšuje riziko nutnosti provést akutní císařský řez.
Porodní asistentkou krok za krokem: průvodce porodem pro porodní asistentky a zvídavé rodiče, Zuzana Štromerová, Argo 2010
Henci Goer pak o přenášení píše:
Spíše, než o „přenášení“ či o „opožděném porodu“, je lepší mluvit o „porodu po termínu“, což je ostatně i správná medicínská formulace. Výraz „přenášení“ implikuje, že překročit očekávaný termín porodu je nesprávné, že tím automaticky vzniká problém – asi tak, jako když necháte koláč v troubě příliš dlouho. Indukovat porod jen proto, že jste překročila předpokládaný termín, je ale naopak přímo učebnicovým příkladem toho, jak většinový proud porodnické péče neustále zužuje definici „normálního“, a to až do té míry, že se do ní nakonec nikdo nevejde – díky čemuž rázem vzniká „potřeba“ medicínské intervence. Jistě, existuje určité malé procento žen, které nezačnou rodit v době, kdy by měly. A, ovšem, placenta není utvořena tak, aby přetrvala věky.
Většina dnešních porodníků však v případě těhotných žen po termínu postupuje způsobem, který má velmi chabé vědecké opodstatnění. Až do pozdních osmdesátých let převažoval v tradičním porodnickém učení názor, že pokud těhotenství o dva týdny překročí datum porodu, očekávané ve 40. týdnu, je třeba buď přistoupit k indukci porodu, nebo k nějaké formě pravidelného testování stavu plodu a kvality jeho života. Normou se nicméně nakonec stalo vyvolání porodu. Tohle všechno sice vypadá celkem rozumně, ale — jak tomu u lékařsky řízeného porodu bývá tak často – i tady zdání klame.
Začněme tím, že už samo stanovení termínu bývá problematické. Možná vás překvapí, že oněch čtyřicet týdnů, tradičně uváděných coby „normální“ délka těhotenství, se opírá o čirou libovůli. Tuto lhůtu stanovil na počátku 19. století jeden německý porodník: jednoduše prohlásil, že těhotenství by mělo trvat deset lunárních měsíců, tedy deset měsíců po čtyřech týdnech. Když však vědci v roce 1990 zkoumali skupinu zdravých bělošských žen, zjistili, že těhotenství tuto dobu překračuje – u prvorodiček v průměru o osm dní a u žen rodících poněkolikáté o tři dny. Ultrazvukové vyšetření, které se ke stanovení předpokládaného data porodu standardně používá, navíc není v to ohledu příliš spolehlivé. Dokonce i v prvním trimestru činí odchylka předpokládaného data plus mínus pět dní. Znamená to, že vlastní datum porodu spadá do asi desetidenního pásma. Sonogramy prováděné v pokročilejších stadiích těhotenství, pracují s přesností dokonce ještě menší. To ale není všechno.
Ačkoli ani dvaačtyřicetitýdenní limit nelze považovat za přehnaný, posunula se během posledních několika let hranice toho, kdy podle lékařů těhotné mamince „čas vypršel“, na čtyřicet jedna týdnů, přičemž někteří odborníci doporučují tuto lhůtu ještě o týden zkrátit. Vyjdeme-li z výše zmiňované studie, pak prvorodičky ve 41. týdnu nejen že nejsou „po termínu“, ale dokonce ještě nedosáhly ani průměrné délky těhotenství. K neustálému zkracování časového limitu dochází hlavně kvůli vyšetřením, zaměřeným na zjišťování stavu a kvality života dítěte. Všechny tyto testy mají mizivou pozitivní predikční hodnotu, což znamená, že signalizují-li výsledky testu u zdravé ženy ohrožení plodu, jde pravděpodobně o mylnou předpověď. Dostane-li však znepokojivý výsledek testu do rukou porodník, zcela pochopitelně se rozhodne pro indukci porodu nebo pro provedení císařského řezu. Dítě je nakonec zcela v pořádku – bylo ostatně pořád -, ale v tuto chvíli začíná triumfovat porodnická věrouka. Většina porodníků chová ničím neopodstatněnou víru ve spolehlivost prováděných vyšetření. Narození zdravého dítěte pak jen posiluje mylnou představu, že k němu došlo zásluhou včasné intervence. Obvyklá praxe, kdy se s rutinním testováním stavu dítěte začínalo ve 42. týdnu, vedla k tomu, že se v ohrožení začal jevit poměrně velký počet dětí. Na základě toho došli porodníci k závěru, že má-li tolik dětí potíže ve 42. týdnu, je třeba začít s testováním dřív. A zase – častý výskyt falešně pozitivních výsledků působil dojmem, že mnoho dětí má potíže ještě dříve, a vše se tak znovu ocitlo v bludném kruhu. Indukce porodu v lékařích paradoxně posiluje přesvědčení, že spontánní pokračování těhotenství je nebezpečné. Indukované porody zvyšují riziko tísně plodu a častěji končí císařským řezem – tyto problémy jsou následně přisouzeny stavu dítěte a nikoli své skutečné příčině – samotné indukci porodu. Jeden výzkumník kupříkladu ve své nemocnici pozoroval výrazný nárůst komplikací (z 6 na 20 %) a počtu porodů končících císařským řezem (ze 7 na 25 %) ve 40. týdnu. Čtyřicátý týden byl přitom hranicí, po jejímž dovršení byly ženy automaticky překládány na oddělení rizikového těhotenství.
Vědec sice dospěl k závěru, že ke vzniku komplikací dochází v ranějších stadiích těhotenství, než se původně mělo za to, každý nepředpojatý pozorovatel by nicméně zřetelně rozpoznal skutečnou příčinu tohoto jevu: totiž způsob, jakým se k ženám přistupuje na oddělení rizikového těhotenství. Přenášení ovšem není otázkou, na niž by existovala jediná univerzální odpověď.
Rutinní indukování porodu k určitému – v podstatě svévolně stanovenému – termínu není tak spásným řešením, za jaké je představitelé většinového proudu v současném porodnictví považují. Pokud se při rozhodování o tom, kterým dětem může indukovaný porod prospět, spolehneme na stávající vyšetřovací metody, vystavujeme se nebezpečí, že budeme jednat na základě falešně pozitivních výsledků. Ponecháme-li situaci přirozenému vývoji, je to sice zpravidla to nejlepší, co můžeme udělat, ale ani toto toto řešení není bez rizika. Ať už podnikneme cokoli,nebo nepodnikneme nic, záruku dobrého výsledku nemáme.
Průvodce přemýšlivé ženy na cestě k lepšímu porodu, Henci Goer, One Woman Press 2002
I. Stadelman pak uvádí, že:
Jakmile ženy překročí vypočtený termín, nastávají obavy, že bude dítě přenošeno. Hodně žen se nechá zneklidnit, protože najednou se kamarádky, sousedky a příbuzní téměř denně ptají: „Tak co, už máš bolesti? Už začíná být načase, aby se dítě narodilo. Nemáš o to dítě strach? Co tomu říká doktor? Tenkrát, když jsem byla já těhotná, byl porod podle termínu vyvolán, aby nedošlo k ohrožení dítěte.“ Takovéto a mnohé podobné znejisťující dotazy těhotné ženy velmi zatěžují. Žena je pak nezřídka pod tlakem, neboť všichni očekávají, že na povel dostane stahy. Tímto tlakem však u ní vzniká větší napětí a porod dítěte se stává obtížnější. Samozřejmě že některé ženy zachovají klid a optimismus a jejich okolí je podpoří a uklidní, což bych samozřejmě přála všem ženám. Těhotné nepomůže, ani když uslyší známou větu: „Ještě žádné dítě nezůstalo uvnitř, však i to tvoje vyjde ven.“ Nejpozději pár dní po termínu litují všechny těhotné, že svým známým a přátelům vypočtený termín prozradily. Teprve tehdy pochopí mou dobře míněnou radu: „Dobře si rozmyslete, kterým lidem řeknete termín porodu. Je totiž k vzteku, když od předpokládaného termínu neustále zvoní telefon a všichni se ptají, zda se již dítě narodilo. Řekněte kamarádkám nějaký termín o pár týdnů později, protože v době ultrazvuku uvěří všechny, když řeknete, že se termín porodu posunul.“ Nejčastěji vyvíjejí tlak na těhotné jejich ošetřující gynekologové. Jistě tak nečiní úmyslně, ale vedou k tomu příliš častá kontrolní vyšetření, která probíhají částečně již před termínem nebo od vypočteného termínu. Ženy musí chodit buď denně nebo každé dva dny na kontrolu. Každá žena, v jakékoliv situaci, ovlivňuje četnost kontrol svým vlastním jednáním. Při nejistých dotazech plných obav ji lékař zaručeně bude objednávat v krátkých časových intervalech. Budoucí matka, která dá najevo svou trpělivost a ochotu s důvěrou vyčkávat, určitě nebude zvána na kontrolu tak často.
Při zkoumání, zda již dítě přenášíte nebo zda ještě můžete vyčkávat, mne vždy překvapí, s jakou houževnatostí se náhle všichni drží vypočteného data. Zdá se, že jen v učebnicích pro porodní asistentky stojí, že toto datum není žádný pevný termín, nýbrž jen orientační bod. Ve vypočteném termínu se narodí pouze čtyři děti ze sta. Všeobecně se ví, že mnoho porodů proběhne během deseti dnů před či po vypočteném datu. Takže překročení termínu o deset dní nic neznamená a teprve potom lze hovořit o přenášení. Samozřejmě musíme nenarozené dítě kontrolovat. Chci zde však všechny budoucí rodiče upozornit, že neexistuje žádná metoda, která by mohla dítě v matčině těle sledovat 24 hodin. Tím chci říci, že se rodiče mají držet své vlastní zodpovědnosti a důvěry ve své dítě a přírodu. Dítě dá jistě včas najevo, že nadešel čas k jeho narození, nebo že už není v matčině břiše dostatečně zabezpečené. Rodiče by v této situaci měli jasně naslouchat a být plni důvěry. Ženy jsou uzpůsobeny k rození a zachování lidského rodu a ne k tomu, aby nenarozeného nechaly zemřít. To je totiž nejčastější výčitka, kterou ženy musí poslouchat: „Chcete, aby se vaše dítě narodilo mrtvé?“ Ale také vím, že se přes všechen dohled bohužel stává i dnes, že dítě v matčině děloze zemře. Jedny mé dobré přátele potkal tento osud. Je velice obtížné chápat takovéto životní události, které bolí a přinášejí smutek. Avšak smrt patří do našeho světa stejně jako život. Od té doby jsem se naučila rodičům ihned dát najevo, pokud mám z něčeho nedobrý pocit. Tehdy před mnoha lety jsem to neuměla. Byla jsem velmi zneklidněna, když se rodiče neozývali, vždyť mi přece měli volat hned, jak se dítě narodí. I když jsem vlastně nebyla porodní asistentkou, která je měla doprovázet při porodu, dělala jsem si starosti a musela jsem ty rodiče prostě vyhledat. Rozhodli jsme se, že půjdou ráno do porodnice na vyvolání porodu, i když původně plánovali domácí porod. Bylo však již pozdě, děvčátko se narodilo mrtvé. Ještě dnes je mi při tom pomyšlení smutno a tečou mi slzy, ale takový je život. Nic nemůžeme vědět dopředu. Můžeme se jen pokoušet kontrolovat a doufat, že vše proběhne hladce, ale o životě a smrti nebudeme moci rozhodovat nikdy — jen se můžeme učit zacházet se smrtí a zármutkem.
Mateřské pocity, rodiče spolurozhodují
Ošetřující lékaři stěží mohou odhadnout, jak velkou jistotu rodiče potřebují. Měli byste jim tedy zcela jasně sdělit, jak dalece nesete vlastní zodpovědnost nebo naopak potřebujete kontrolu v období po překročení termínu. Bohužel mají především lékaři v porodnictví velké obavy z právních následků. Pokud lékař nepoužije nějakou technickou kontrolní metodu, jen těžko dokáže, že se dítěti do určité doby vedlo dobře a v kritický den nebylo zřetelné žádné jasné znamení vyžadující zásah do chodu dění. U právníka lékař obstojí pouze s čísly, fakty a laboratorními hodnotami. Takže jako rodiče musíte skutečně chápat obě strany a své ošetřující lékařce jasně sdělit své stanovisko.
Zdravé těhotenství, přirozený porod, Ingeborg Stadelmann, One Woman Press
A nakonec připojuji hrubý překlad, opravdu se omlouvám za nedokonalosti, šlo mi spíše o zachycení hlavních myšlenek…jednoho opravdu vydatného výzkumného zamyšlení nad všemi aspekty „přenášení“.
Pro obrázky a detaily, názvy studií apod. přejděte k originálu…
https://evidencebasedbirth.com/evidence-on-inducing-labor-for-going-past-your-due-date/
Poznámky k vyvolání porodu kvůli překročení termínu
Jak často se ženám vyvolává porod kvůli termínu bez zdravotních důvodů?
V Americe je na vzestupu trend, kdy stále více žen podstupuje vyvolání porodu, protože dosáhly předpokládaného termínu 40 týdnů. Podle průzkumu z roku 2013 se u více než 41 % žen snažil jejich poskytovatel péče vyvolat porod. Výzkumníci se žen ptali, jaký byl důvod pro vyvolání porodu a 44 % z nich uvedlo, že byl vyvolán, protože byly v termínu nebo blízko termínu, 18 % uvedlo, že jim lékař řekl, že je znepokojen jejich zpožděním od termínu.
Proč je tolik kontroverze kolem plánované indukce?
Mnoho let se věřilo, že vyvolání porodu bez zdravotních důvodů zdvojnásobuje výskyt císařského řezu a to zejména u prvorodiček. Dobrovolné vyvolání může být způsobeno sociálními důvody nebo když chce matka rodit dřív, protože musí odjet z města nebo má jiné důvody, je pro ni třeba už jen nepříjemné těhotenství. Ale v roce 2010 někteří výzkumníci začali zpochybňovat tvrzení o dvojnásobném riziku, tvrdili, že dřívější studie byly špatné, protože pracovaly jen se ženami, které byly vybrané k indukci oproti ženám, které rodily spontánně, ale byly vyloučeny ženy, které nebyly indukované, čekaly na termín, ale pak stejně porodily císařským řezem. Takže upozorňovali, že do studií musí být zahrnuty všechny tři skupiny, protože ne všechny ženy, které se rozhodly počkat, ve skutečnosti rodily spontánně, u některých byly komplikace, které vedly k indukci a zvyšovaly riziko císařského řezu, takže srovnávací skupina musí obsahovat i tuto skupinu žen. Kvůli téhle chybě nelze podle výzkumníků určit, jestli plánovaná indukce mezi 39. a 40. týdnem je lepší nebo horší než čekání na spontánní porod.
V současné době probíhá výzkum šesti tisíc žen prvorodiček v celých Spojených států, které jsou rozděleny na skupiny s plánovanou indukcí nebo čekají na vlastní spuštění porodu a to až do 41. týdnu. Cílem studie je zjistit, zda čekání a nebo indukce mohou zlepšit zdraví dítěte při porodu.
Brožury k výzkumu uvádí, že během indukce mohou nastat stejné typy komplikací, které mohou nastat i v průběhu spontánního porodu. Toto tvrzení však není pravdivé, protože k rizikům indukce patří hyperstimulace dělohy, kdy se kvůli příliš častým kontrakcím snižuje průtok krve k dítěti, dále použití dalších zásahu jako je průběžné monitorování plodu, potřeba dalších úlevových prostředků a neúspěšné indukce vedoucí k císařskému řezu. I když vědci v přínosech a rizicích plánované indukce v 39. týdnu včetně císařského řezu a vzhledem k vážným zdravotním problémům, které to může přinést dětem, vzhledem k nákladům na nemocnice a na odškodnění pacientů, stejně nevidí větší důsledky svých cílů, jde jim jenom o to zjistit, jestli budou lepší výsledky, pokud budou všechny ženy rodit ve 39. týdnu. Ale vzhledem k tomu, že jenom deset procent žen rodí spontánně do 39. týdnu, můžeme si položit otázku, co by se stalo, kdyby všechny porodnice na světě byly najednou naplněny ženami, které mají jít na plánovanou indukci v 39. týdnu. Jaké to bude mít účinky, co by se mohlo stát se ženou, která má vážné zdravotní problémy a potřebuje indukci, ale nevejde se do nemocnice, protože bude plná žen, které jsou v 39. týdnu? Někdo by možná mohl říct, že tato epidemie plánovaných indukcí již probíhá, potřebujeme tedy výzkum, abychom zjistili klady a zápory plánovaných indukcí v 39. týdnu. Nicméně jedna věc, kterou nám studie neřekne, jestli indukce v 39. týdnu může snížit riziko potratu nebo novorozenecké smrti. Dle dřívějších výzkumů, kde bylo zahrnuto kolem 7000 žen, vypovídá, že plánovaná indukce mezi 41. a 42. týdnem snižuje kombinaci rizika potratu a novorozenecké smrti. Ovšem vzhledem k tomu, že narození mrtvého plodu nebo úmrtí novorozence jsou v 39. – 40. týdnu ještě vzácnější, je vzorek šesti tisíc žen prostě příliš malý na to, aby nám odpověděl na otázku, jestli může mít s plánovaná indukce vliv na tento výsledek.
Co vlastně znamená být v termínu?
Po mnoho let bylo dítě definováno jako plod, který se narodil mezi 37. týdnem a 40. týdnem a cokoliv před tímto pětitýdenním termínem bylo považováno za předčasný porod a všechno po nich za přenášení. Postupem času se však začalo ukazovat, že zdravotní problémy jsou běžnější jenom v určitých úsecích této pětitýdenního období, zejména novorozenci mají větší pravděpodobnost, že zemřou, pokud se narodí před 39. týdnem nebo po 41. týdnu. Šance novorozence, který má problémy, je nejnižší, pokud se rodí mezi 39. týdnem a 40. a 6 dny
V roce 2012 skupina odborníků definovala termín těhotenství a délku těhotenství.
– děti, které se rodí mezi 37. – 38. a 6 dní
– děti mezi 39. – 40. a 6 dní plně termínové
– pozdní děti se rodí mezi 40 – 40. a 6 dní
– a velmi pozdní ve 42. týdnu nebo později
Jak se dá zjistit předpokládaný termín porodu?
Téměř každý včetně lékařů i porodních asistentek anebo online dotazníkových kalkulaček používá na jeho výpočet pravidlo, jež předpokládá, že jste měly 28denní menstruační cyklus a že jste ovulovaly přesně 14. den cyklu. Podle tohoto pravidla můžete přidat 7 dní od prvního dne poslední menstruace a pak počítá dopředu devět měsíců nebo počítat dozadu 3 měsíce. Pokud byla vaše poslední menstruace 4. dubna 2015, měli byste přidat sedm dní tedy 11. dubna a odečíst 3 měsíce a odhadovaný termín je 11. ledna 2016. Další způsob je, že je to 40 týdnů po prvním dni poslední menstruace.
Kde se toto pravidlo vzalo?
V roce 1744 holandský profesor Hermann Boerhaave vysvětlil, jak se dá vypočítat odhadovaný termín porodu na základě evidence těhotných žen. Přidal 7 dní k uplynulému menstruačnímu období a pak přidal 9 měsíců. V roce 1812 německý profesor Carl Naegele citoval profesora Boerhaaveho a přidal některé vlastní myšlenky. Podle Naegeleho pravidlo dostalo své jméno. Nicméně ani jeden z nich nikdy nevysvětlil, jestli byste měli přidat 7 dní k prvnímu nebo poslednímu dni posledního období.
Dále v 19. století další lékaři interpretovali toto pravidlo různými způsoby, nejvíc jich přidávalo 7 dní k poslednímu dni, ale v roce 1900 z nějakého neznámého důvodu americké učebnice přidaly 7 dní k prvnímu dnu poslední menstruace a tak už to jde do dneška. Všichni lékaři přidávají 7 týdnů k prvnímu dni poslední menstruace a pak počítají dopředu 9 měsíců a je to tedy založeno na pravidle, které nevysvětlili ani jeho zakladatelé.
Jaký je nejpřesnější způsob zjištění termín porodu?
Lékaři začali pomocí ultrazvuku pracovat v roce 1970 a brzy poté ultrazvukové měření nahradilo výpočet podle poslední menstruace a bylo označeno za nejspolehlivější způsob, jak definovat gestační věk. Velké množství důkazů ukazuje, že ultrazvuk prováděný v časné fázi těhotenství je přesnější než výpočet pomocí menstruace. V Cochranově databázi je sedm klinických studií, které porovnávají rutinní provádění ultrazvuku, vůči těm, kde není nabízen ultrazvuk, a zjistily, že ženy, které měly častý ultrazvuk, méně přinášely. Takže bylo lépe odhadnout gestační věk a tím pádem určit správný termín porodu. Ve velké studii, kde bylo více než 17 tisíc žen, ve Finsku zjistili, že ultrazvuk mezi 8. – 16. týdnem je přesnější než výpočet podle menstruace a pak se snížil výskyt přinášení z 10 procent na 2. Existuje několik důvodů, proč je ultrazvuk přesnější. Jednak ženy mohou mít nepravidelný menstruační cyklus nebo cykly, které nejsou 28denni, nemusí si být jisté datem poslední menstruace a některé ženy nemají ovulaci 14. den svého cyklu. Embryu může trvat déle, než se implantuje v děloze. U některých žen výzkum ukázal, že si spíše pamatují datum, které obsahuje pětku nebo sudá čísla. Nemohou si prostě přesně vzpomenout na první den menstruace.
Nejlepší čas pro ultrazvuk k určení gestačního stáří?
V nedávné studii porovnali vědci ultrazvuková vyšetření pod 7 týdnů, 7-10, 11-14, 14-19 a 20-27 týdnu a zjistili, že nejpřesnější ultrazvuk k určení gestačního věku je 11-14 týdnů. Asi 68 % porodilo plus mínus 11 dnů od jejich předpokládaného data, který byl vypočítán pomocí ultrazvuku v 11-14 týdnu. Jednalo se o přesnější výsledek než kterýkoliv z jiných ultrazvukových vyšetření a přesnější než výpočet podle menstruace. Přesnost ultrazvuku potom začíná klesat od 20 týdne. Vyžívání odhadovaného termínu menstruace nebo ultrazvuku ve 20-27. týdnu vedlo k zvýšení podílu předčasně nebo pozdě narozených dětí.
Měla by být doba termínu změněna na základě ultrazvuku z třetího trimestru?
26% z výzkumu uvedlo, že jim jejich poskytovatel péče změnil předpokládaný termín kvůli pozdnímu ultrazvuku. 66 % žen byl termín přesunut do dřívějšího data, zatímco u 34 % žen byl přesunut do pozdějšího.
Ultrazvuky ve třetím trimestru jsou méně přesné než rané ultrazvuk nebo LMP pro určení gestačního věku, protože měří velikost dítěte a porovnává ji se „standardní“ velikostí. Všechny děti jsou přibližně stejné velikosti v raném těhotenství. Ale pokud vaše dítě bude větší, než je průměrné, bude vnímáno jako blíže k porodu a termín se posune. Opak je také pravdou, pro miminka, které budou menší, než je průměr v obdobích jejich porodu, mohou být termínem posunuty zpět, to může být riskantní, pokud se dítě nevyvíjí, protože má vyšší riziko úmrtí ke konci těhotenství.
Kvůli těmto problémům s ultrazvukem ve třetím trimestru americké sdružení porodníků a gynekologů uvádí, že by měl být termín porodu zjišťován z pozdního ultrazvuku jen výjimečně a měl by se datum termínu podle ultrazvuku v třetím trimestru měnit pouze v případě, že jde o první ultrazvuk nebo pokud se liší víc než o 21 dní termín, který byl navržen podle menstruace.
Comments are closed.